2017 – ROK REFORMACE

reformace_logo_draft_1Vstoupili jsme do nového roku, v němž si v poslední den října připomeneme 500. výročí zdánlivě málo významné události, kdy augustiniánský mnich, kněz a univerzitní profesor Dr. Martin Luther přibil na dveře kostela ve Wittenbergu 95 tezí proti prodávání odpustků v církvi. Svým vystoupením chtěl Luther poukázat na biblické chápání pokání, které vede k odpuštění hříchů.  Snažil se rozpoutat akademickou debatu na toto téma a usiloval o nápravu v církvi. V žádném případě neměl v úmyslu církev rozdělit a založit církev novou.

Na nepravosti a nekalé praktiky středověké církve upozorňovali již mnozí jiní před Lutherem. Žel, jejich hlasy bývaly často potlačeny a násilně umlčeny. Nejhlasitějšího kritika středověké církve, jakým Luther bezesporu byl, se však umlčet nepodařilo.

Historici v odvážném Lutherově vystoupení v roce 1517 dnes spatřují počátek reformace, popřípadě i počátek novověku. Není proto divu, že naše církev vyhlásila stávající rok Rokem reformace. Otázkou je, jak bychom tento rok měli prožít? Na co bychom se měli zaměřit? Jak bychom jubileum reformace měli uchopit a definovat? Nabízí se několik možností:

  1. výročí reformace
  2. 500 let reformace
  3. Ekumenický rozměr reformace
  4. Principy reformace
  5. Prožitek reformace

ad 1) 500. výročí reformace

Významná jubilea dějinných událostí, které změnily svět, bývají spojena s organizováním různých oslav, jejichž smyslem je na dobovém pozadí co nejlépe přiblížit, poznat a pochopit dávné hrdiny a motivy jejich jednání. Při tomto pohledu hrozí ovšem nebezpečí, že se soustředíme jen na události dávno minulé bez širších souvislostí, následků a aplikací, které se promítly do dalších dějin.

ad 2) 500 let reformace

Na první pohled se zdá, že oproti předcházejícímu pochopení se nejedná o velký rozdíl v definici. Ve skutečnosti v prvním bodě se zaměřujeme jen na určitý moment v dějinách před 500 lety. Oproti tomu označení „500 let reformace“ představuje celé období pěti století od počátku reformace až po dnešek v celé šíři. Takové pochopení jubilea umožňuje i nám ve Slezsku vnímat obrodný proces, který vzešel z reformace a zasáhl rovněž naše území už za života Martina Luthera, ale také v době působení „slovanského Luthera“, jakým byl Jiří Třanovský, nebo v době protireformační, toleranční i post-toleranční.

ad 3) Ekumenický rozměr reformace

Každá církev hledí na reformaci z jiné perspektivy. Některé protestantské církve, které z reformace přímo nevzešly, se dnes k reformaci také hrdě hlásí, neboť v Lutherovi spatřují toho, kdo ve své době odstranil z církve nebiblické prvky. Současně ale dodávají, že až vůdcové a zakladatelé jejich církví, kteří na Luthera navazovali, dotáhli skutečnou reformu církve dál.

Další pozoruhodnou skutečností je, že v některých zemích jsou k připomenutí a oslavám současného jubilea reformace zváni i věřící církve římskokatolické. Dřívější nevraživost a nepřátelství leckde vystřídal důraz na to, co je společné, co nás sbližuje a za co se můžeme společně modlit. Zároveň jsou ovšem nepřeslechnutelné hlasy těch, kteří v reformaci spatřují původ rozdělení církve a kteří se s rozpaky ptají, zda je snad rozdělení církve důvodem k oslavám?!

Ze své strany odpovídáme, jak již bylo zmíněno, že Luther církev rozdělit nechtěl, nýbrž usiloval o její nápravu dle požadavků Písma svatého. Ke stejnému úsilí vzývá Bůh křesťany všech církví v každé době. Smíření a jednota sdílená v duchu a pravdě s členy jiných církví není zradou, nýbrž naplněním reformace v Kristově církvi a v duchu Kristovy velekněžské modlitby (Jan 17,20-23).

ad 4) Principy reformace

Je jen málo těch, kdo přečetli všechny Lutherovy spisy. Jeho dílo je nesmírně obsáhlé. Z druhé strany Luther dokázal vyjádřit své reformační zásady velmi stručně, jednoduše, jasně a srozumitelně. Ve své teologii poukazoval na výjimečnost Písma svatého, Ježíše Krista, Boží milosti a víry, kterou Kristovu spásu přijímáme. Jeho čtyři zásady (Jen Kristus. Jen milost. Jen víra. Jen Písmo.) byly na svou dobu revoluční a jsou v církvi stále aktuální.

ad 5) Prožitek reformace

Lutherova reformace se zrodila z jeho osobního prožitku. Po mnoha vnitřních zápasech a dlouhém duchovním boji plném odříkání a sebezapření Luther z Božího slova pochopil, že svatost a spravedlnost, která by nám otevírala cestu do nebe, nezískáváme pomocí zbožného úsilí a dobrých skutků, nýbrž dostáváme z Boží milosti jako dar od Ježíše Krista. Boží Syn tento dar pro nás vydobyl na kříži, kde svým utrpením a svou krví zaplatil za naše hříchy. Kdo tento dar přijímá vírou, stává se v Božích očích spravedlivý a dostává zaslíbení věčného života, jak říká Písmo: „Spravedlivý z víry bude žít.“ (Ř 1,17b) Tato slova vnesla do duše Martina Luthera nové světlo a vedla jej k obnově a reformaci života.

Bude jistě dobré, když v Roku reformace poznáme něco nového z dějin, z ekumenických interpretací nebo principů Bible. Domnívám se však, že největším přínosem je a vždy bude proměna a reforma způsobená v naší mysli, srdci a životě.

Jan Wacławek, biskup Slezské církve evangelické a.v.