Důlní škody a jejich vliv na zvony

Krátce poté, co byly zvony zavěšeny, se začaly na kostele projevovat výrazné škody způsobené důlní činností. Ve vztahu k samotným zvonům, respektive k jejich používání, to začal být během času problém. V důsledku těžby se kostel naklonil. Vzhledem k tomu, že při zvonění dochází k poměrně velkému dynamickému zatížení, staly se zvony zdrojem potíží. Při zvonění se totiž projevují zvýšené hodnoty svislých a vodorovných reakcí v jejich závěsech, a ty se zvonovou stolicí přenášejí do zdiva věže. Bylo třeba hledat způsoby, jak toto riziko namáhání zdiva věže snížit.

 

 

V úvahu přicházely tyto možnosti:

1. Snížení úhlu maximálního rozkyvu zvonů
2. Úprava závěsu zvonů (zkrácení vzdálenosti mezi těžištěm zvonů a osou jejich závěsu)
3. Převěšením zvonů do nižší výškové úrovně
4. Zvonění jen jedním zvonem
5. Nepoužívání zvonů v době maximálního náklonu věže

Během času byly v různých kombinacích využívány varianty 5, 1 a 4. Současná rekonstrukce zvonů rozpracovává variantu 1 tak, aby bylo možno používat celý potenciál zvonů.

Svého času byl zpracován také projekt na snesení věže kostela a zakonzervování zvonů do doby doznění důlních vlivů. Následně by pak bylo třeba hledat další řešení spočívající v rektifikaci kostela.

Jak by tato varianta vypadala, vidíme na přiloženém materiálu: