Historie našich zvonů

Zvony, kovové signalizační zvukové nástroje, byly známy již ve starověku. Používaly se při chrámových obřadech, v životě veřejném i soukromém.

Na počátku VII. století našeho letopočtu se objevily zvony i v Evropě jako součást křesťanských obřadů. Byly zavěšovány v kampanilách, tedy samostatných zvonicích nebo ve věžích , které tvořily součást chrámu. V zemích s křesťanskými kořeny se sotva najde člověk, který by nikdy neslyšel zvuk zvonů.

Za dávných časů budily lidi za svítání, ohlašovaly poledne, večer svolávaly k modlitbě, v neděli zvaly na bohoslužby, zkrášlovaly církevní obřady nebo státní slavnosti, oznamovaly také úmrtí věřících ( umíráčky ) a v době různých katastrof zvonily na poplach.

V průběhu věků se křesťanská církev stále více vzdalovala ideálům církve z dob apoštolů. V XV. a XVI. století narůstaly v církvi různé negativní jevy, které vyvolávaly nesouhlas a kritiku duchovních, usilujících o nápravu církve ( Wiklef, Hus..) Teprve však odvážné vystoupení Dr.Martina Luthera ve Wittenbergu v roce 1517 vyvolalo široké reformační hnutí v Německu i v sousedních zemích. Luther založil své učení na evangeliu, proto byli jeho stoupenci pojmenováni evangelíky. Reformace získala četné stoupence také na Těšínském Slezsku. Když katolická církev přistoupila k potírání reformačního hnutí, vypukly náboženské války a pronásledování evangelíků.

V době protireformace byly slezským evangelíkům odňaty kostely, zvony je přestávaly svolávat k bohoslužbám, které se musely konat v tajnosti. Orlovští evangelíci se scházeli v lese Holotovci, kde poslouchali Boží slovo. Jejich víra však neochabla , nevzdali se úsilí o znovuzískání náboženské svobody..

Když 13.10.1781 rakouský císař Josef II. ohlásil toleranční patent, mohli si i evangelíci na Slezsku stavět modlitebny, ale bez věží a bez zvonů. Teprve o 68 let později císař František Josef I. vydal Císařský patent, který dovoloval evangelíkům stavět kostely s věžemi vybavenými zvony.

Již v roce 1782 si bludovičtí evangelíci postavili svou modlitebnu, kam chodili na pobožnosti také Orlované. Orlová sice patřila k bludovickému sboru, ale Orlované přesto toužili osamostatnit se a založit vlastní sbor.

Když katolický farář vydal zákaz zvonit na katolickém kostele v Orlové při pohřbech evangelíků, jak tomu bylo doposud, rozhodli se orlovští evangelíci vystavět si na vlastním hřbitově zvonici se zvony. V této záležitosti jim prokázal svou pomoc baron Konrád Mattencloit, který jim dne 3.3.1857 daroval malý zvon po evangelických pánech Bludovských. To byl pro Orlovany podnět k další aktivitě.

Sbírali peníze na druhý, větší zvon, který si dali odlít ve vídeňském Novém Městě.

Nápis na zvonu zněl: „Boże, błogosław zbór orłowski Ewangelickiego augsburskiego wyznania“. Tato slova byla předzvěstí , že v budoucnu vznikne v Orlové nový sbor evangelické církve. Zvon přivezli orlovští luteráni 26.11.1858 na nádvoří své evangelické školy. Oba zvony pak zavěsili ve zvonici postavené na evangelické části hřbitova. Po třech letech, v roce 1861, byl v Orlové založen Farní sbor evangelické církve a.v. Ihned se také přistoupilo k výstavbě kostela.

Dne 24.6.1861 byl posvěcen základní kámen a již v příštím roce byl kostel dobudován. Zvony z hřbitovní zvonice přemístili do kostelní věže. Za pět let, v roce 1867, dal sbor vyrobit ve Vídni další dva zvony. Velký zvon měl nápis: “Choćbym mówił językami ludzkimi i anielskimi a miłości bym nie miał, stałem się jako miedź brząkająca albo cymbał brzmiący. Kor. 13, 1 – Zbór ew. w Orłowej 1867 r. Nápis na druhém zvonu zněl: „ W Bogu mam nadzieję. Psalm 56,12, – Uwierzyłem, dlategom mówił. Psalm 116,10.

Při výměně oplechování střechy věže v roce 1903 došlo k politováníhodné události. Malý zvon, který byl nejstaší, zmizel, byl patrně odcizen.

Tři zbývající zvony sloužily svému účelu až do první světové války. Tehdy rakouské úřady zabavily tyto zvony pro válečné účely. První zvon musel sbor odevzdat 28.8.1916, druhý – největší 27.8.1917 a poslední zvon byl odvezen 28.10.1917.

Kostel se odmlčel, sbor zůstal bez zvonů. Sborovníci se však s touto skutečností nehodlali smířit. Ihned začaly peněžní sbírky na nákup zvonů nových. Zvažovalo se, komu svěřit zakázku. Nakonec byla přijata nabídka německé firmy Weule z Bockenen. Peníze na nejmenší zvon věnovali konfirmandi z roku 1918 a nápis na něm zněl: “Jezus Chrystus wczoraj i dziś, tenże i na wieki. Żyd.13,8 – Konfirmandzi roku 1918.“ Prostřední zvon, s nápisem: „Ale my lud Twój i owce pastwiska Twego, będziemy cię wysławiali, od narodu do narodu będziemy opowiadać chwałem Twoją.“, věnoval sboru podnikatel Karol Wałowy s manželkou Helenou a finanční hotovost na největší zvon pocházela ze sbírky mládeže a sborovníků. Na tomto zvonu je umístěn nápis: „Albowiem gruntu innego nikt nie może założyć oprócz tego, który jest założony, który jest Jezus Chrystus. 1 Kor.3,11“

Slavnostní posvěcení zvonů se konalo 29.září 1918. Letos slavíme sté výročí této události.

V době druhé světové války nebyly tyto zvony naštěstí zkonfiskovány a slouží našemu sboru dodnes. Mají-li duchovně povznášet další pokolení orlovských sborovníků, vyžadují celkovou generální opravu. Nutná je taktéž oprava schodiště do věže a konstrukce, na které jsou zvony zavěšeny.