Útržky kroniky Slezské církve evangelické a.v. v Orlové

28.11.1858 | Toto datum se zapsalo do povědomí Orlovanů jako veliký svátek. Byl zakoupen nový zvon, který doplnil darovaný zvonek v hřbitovní zvonici. Davy lidí vítaly zpěvem přivezený zvon, dokonce zahřmělo 132 ran z hmoždířů. Zvon byl ozdoben květinami a stuhami a výzdobou se pyšnilo i koňské spřežení a povoz, na kterém byl zvon dopravován. Doprovod tvořily další čtyři povozy. To byl svátek! Někteří z přítomných dojetím dokonce plakali…..

Červen 1867 | Po vybudování kostela byly zvony přestěhovány do věže kostela. Orlované velice milovali jejich hlas a zatoužili mít na svém kostele zvony znějící v tříhlasé harmonii. Zakrátko tedy zakoupili další dva zvony. Věž kostela však nebyla dimenzována na takový počet zvonů. Konstrukce, na kterou byly zvony zavěšeny, nevydržela zatížení. Když se začalo zvonit všemi čtyřmi zvony najednou, došlo k narušení zdiva věže kostela. Naštěstí se našlo technické řešení, které umožnilo, aby zvony mohly znít dál.

6.6.1915 | První světová válka ničila všechno: lidi, budovy a dokonce i zvony. Již v červnu 1915 přišel z Vídně požadavek, aby orlovský sbor odevzdal své zvony pro vojenské účely. Nedalo se nic dělat – bylo rozhodnuto, že bude odevzdán jeden menší zvon. Po roce průtahů nakonec došlo k realizaci tohoto nařízení. Co přitom prožívali sborovníci, je zachyceno na dobové pohlednici, kterou jedna z našich členek farního sboru nalezla nedávno ve fotoalbu svého otce.

Z korespondence našich sborovníků  (Adolfa Konieczného s vojákem Josefem Sargankem) známe přesné datum konfiskace našich zvonů rakouskými úřady v době první světové války. První, nejmenší zvon musel být odevzdán dne 28.8.1916, druhý – největší zvon 27.8.1917 a poslední, střední zvon nakonec dne 28.10.1917.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

28.8.1916

Milý kolego!

Děkuji ti za pohlednici ze dne 12.8. a prosím za prominutí, že jsem Ti tak dlouho neodpovídal.

Jak se daří bratru a Tobě? Nepřijdeš snad do civilu?

Píšu Ti tento lístek právě ve chvíli, kdy naše zvony zvoní na rozloučení, protože přijeli pro jeden z nich a za chvíli uslyším jeho poslední sten, jak ho budou rozbíjet.

Představ si – svolával lidi do kostela, hlásal mír a teď…..Kruté časy!

Tvůj Adolf

27.1.1918 | Válka ještě ani neskončila a Orlované už začali uvažovat o nových zvonech. Nebylo to však tak jednoduché. Železárny ve Vítkovicích ani v Třinci nebyly schopny v této záležitosti pomoci – železa byl všude nedostatek. Doporučení znělo: „Čekejte!“ Pak proběhla tiskem zpráva, že pro vojenské účely jsou už zvony nepotřebné a v Krakově jsou dokonce zvony, které armáda neupotřebila. A tak byla do Krakova zaslána prosba: „Pošlete nám aspoň jeden zvon!“

Březen 1918 | Dva měsíce žil sbor nadějí, že se z válkou způsobeného bloudění vrátí. Žel, očekávání se nenaplnilo. Bylo tedy rozhodnuto koupit tři nové zvony. Ale jaké? Jsou dost dobré zvony ocelové? Někdo radil, aby byly objednány ve Vítkovických železárnách, jiný doporučoval, že lepší jsou od firem z Rakouska, další zase, že nejlepší kvalita je v Německu…

Červen 1918 | Bylo mnoho úvah, přišlo mnoho nabídek. Těžké rozhodování! Všem záleželo na tom, aby zvony byly co nejkvalitnější. Definitivní výsledek se dostavil až za tři měsíce.

Září 1918 | Konečně šestého září přivezl vlak na nádraží do Orlové tři nové ocelové zvony z Německa. Sborovníci se velmi radovali a naplánovali slavnostní posvěcení zvonů už za dva týdny. Přípravy se rozběhly úspěšně. Šachta půjčila potřebné nářadí a především jeřáb. Byl připraven materiál a ve věži byl vysekán otvor pro umístění zvonů. Než byly zvony vyzdviženy, na každý z nich třikrát udeřili. Vyvstal však problém. Stávající zvony byly o něco větší než ty původní a prostor ve věži byl pro ně malý! Slavnost byla prozatím odložena a začaly práce, které měly vytvořit větší prostor pro jejich umístění. Později se ještě zjistilo, že srdce zvonů jsou moc lehká, a proto musela být upravena.

29.9.1918 | Přestože byla slavnost posvěcení odložena, byla nakonec velmi vydařená. Za pěkného počasí se shromáždilo pod věží kostela hodně členů sboru a také mnoho hostů z okolí. Všichni společně zazpívali děkovnou píseň „ Nuž Bohu děkujme“. Posléze se ke zpěvu připojil místní pěvecký sbor se svou oslavnou písní. Pak se konečně rozezněly zvony: nejprve každý samostatně a pak zazněl společně jejich mohutný trojhlas. Dojatí a plni vděčnosti vstoupili účastníci slavnosti do kostela a společně se zamýšleli nad biblickým textem z knihy proroka Izajáše: „Svatý, svatý, svatý je Hospodin Zástupů! Plná je země Jeho slávy! „